Měl bych jít ven

Dním oči se klíží,
měl bych jít ven,
tak jak si přítomnost žádá.
Kdo svým snům neublíží,
ten v koutě jen
věčně se se stíny hádá, nebdí.

Že hrám odolávám,
to je jen klam,
bez nich bych na místě zůstal.
Já sám nic nepoznávám,
dojdu jen tam,
kde rozum s emocí srůstá a

vím, kam všechno míří,
svět se přede mnou sklání.
Tak silný je zdání,
že mám cit netopýří.
Ve tmě života hádám,
kde skrývá se zrádná zem.

Dním, ke kterým vzhlížím,
nechce se ven,
radši se v pokoji válí.
Můj sen konci se blíží,
neumřu, jen
přítomnost na chvíli chválím
a

vím, kam všechno míří,
svět se přede mnou sklání.
Tak silný je zdání,
že mám cit netopýří,
ve tmě po zemi pátrám
a ozvěna žádná,
jen hlubina zrádná a zlá...

Měl bych jít ven.